Lovec karakal

„Africký rys“, „rysec pouštní“ či „rudá kočka“, to jsou přezdívky známé kočkovité šelmy zvané karakal. Tyto šelmy mají béžovou, hnědou až načervenalou srst, výjimečně se u mláďat může vyskytnout tmavá kresba. Doslovný překlad jejich jména pochází z turečtiny a znamená „černé ucho“ a to díky jeho typickým tmavým štětinkám chlupů trčících z vršků ušních boltců. Proto připomíná evropského rysa ostrovida, nicméně blíže má spíše k africkým servalům. Z Afriky ostatně také pochází, odtud se postupně rozšířil do jihovýchodní Asie a Evropy, kde mu už bohužel hrozí vyhubení.
Ačkoli karakal svým vzrůstem odpovídá větší kočce divoké, je vynikajícím lovcem kořisti i dvakrát větší než je on sám .
africký rys.jpg
Má velmi silné zadní nohy, které jsou delší než přední, proto jsou jeho útoky rychlé a účinné. K jeho nejzajímavějším kouskům bezesporu patří výskoky do velké výšky, při nichž jediným máchnutím pracky dokáže skolit ptáka v letu (klidně i čápa!). Ptáci jsou ostatně na jeho jídelníčku běžní, neboť díky své mrštnosti a síle obratně skáče po kmenech stromů i větších balvanech. Oblíbenou kořistí jsou také hlodavci, damani, plazi, menší kopytníci (např. gazely, antilopy) a k nelibosti farmářů také domácí zvířata, nejčastěji drůbež.
Karakalové obývají hlavně savany, stepi, buše a polopouště, kde bývá nouze o vodu a tento tvor se tomu dokázal přizpůsobit a umí s ní hospodařit. Samotářský život karakala naznačuje osamělý lov. Samci mají svá teritoria, která si dobře hlídají a se samice se setkávají pouze kvůli páření. Dočasnou „smečku“ tak tvoří samice s mláďaty, která rychle dospívají a samostatně lovit umějí už ve třech měsících (!). Jakmile pohlavně dospějí, ve 12 – 15 měsících, opouštějí matku i celou smečku a hledají si vlastní teritorium.
rys karakal.jpg
V minulosti byly tyto šelmy chovány v zajetí za účelem pobavení – byli speciálně cvičeni k lovu zajíců nebo holubů. Mláďata se dají lehce ochočit a mít za domácího mazlíčka. Staří Egypťané zase věřili v jejich kouzelnou moc, byli pro ně posvátní, o čemž svědčí mnohé zachovalé malby na zdech.
Jakkoli jsou karakalové výborní lovci zabijáci, člověk se jich nemusí bát. Mají z lidí přirozený respekt, a pokud mohou, vyhýbají se jim.

Pomoc útulkům

Náš národ je označován jako národ milovníků psů a koček. Téměř v každé rodině by se nějaký čtyřnohý přítel určitě našel. Ale s rostoucí oblibou a zájmem se bohužel rozrůstá i obchod s mazlíčky, kteří dost často trpí v hrozných životních podmínkách a jejich jediná záchrana se nachází v podobě dobrovolnických skupin a útulkách. Proč k tomu ale dochází? A dá se nějak těmto novodobým zvířecím hrdinům pomoct?
pes za plotem

Množírny

Pokud navštívíte nějaký útulek ve Vašem městě, tak se schválně zeptejte na příběhy jeho obyvatel. Ale pozor! Předem bych Vás chtěla varovat, že se jedná ve většině případech na ošklivé příběhy. Nicméně velice rychle zjistíte, že převážná většina psů pochází z množíren či z ulice, kde se jich majitelé chtěli zbavit. Taková zvířata jsou mnohdy až v děsivém stavu. A kdyby pomoc nepřišla, tak by tu zanedlouho už nebyla. Je až neuvěřitelné, v jakých nelidských podmínkách musí často žít.
Náklady
Bohužel většina zvířat se dostane do útulku s nějakým vážnějším a často i život ohrožujícím onemocněním. Pokud nějakého čtyřnohého mazlíčka vlastníte, tak mi dáte určitě za pravdu, že náklady na veterináře jsou u nás opravdu dost veliké. Ne nadarmo je určitý počet lidí zadlužený či na pokraji finančních sil kvůli drahé léčbě svého miláčka. Ale tomu se nedá divit. Útulky jsou převážně dotované majitelem a tím to s nějakými dotacemi zde končí. Což je obrovská škoda a chyba, protože kdo se o ty nebohé a opuštěné tvory bude na ulici starat? Nebo mají být snad ponecháni svému osudu?
smutný pes
Pomoc
Já říkám rozhodně ne. Trpí kvůli nám lidem. Ale přesto jsou schopný nám znovu důvěřovat. Na internetu se dá najít nemálo skupin, snažící se podpořit útulky. Jak? Nejčastější pomoc je stále v podobě finančních příspěvků či adopcí na dálku, kdy na zvíře konkrétní posíláte každý měsíc nějakou částku. Ale výborná je i pomoc materiální. Od vodítek až po krmivo. Každá pomoc se cení.

Čím delší krk, tím žádanější samec

Ať už jste některou zoologickou zahradu navštívili pouze jednou nebo jste jejími pravidelnými návštěvníky, určitě jste nepřehlédli jedno zajímavé zvíře. Ono se totiž přehlédnout ani nedá. Když se žirafa narovná, měří až šest metrů.
§  Žiraf se v přírodě vyskytuje devět druhů.
§  Jednotlivé druhy se od sebe liší především barvou a vzorem, který krášlí její tělo.
Určitě si vybavíte zvláštní houpavou chůzi tohoto savce. Právě podle ní má i žirafa své jméno. Vzniklo z arabského slova „xirapha“ a znamená to někoho, kdo se svižně nebo houpavě pohybuje. Dospělá žirafa váží přes devět set kilogramů. Je tedy přibližně těžká jako Škoda Favorit. Musíme ale uznat, že je mnohem hezčí a ladnější.
žirafa u stromu

Našel se osmý obratel

Žirafy jsou přežvýkavci, podobně jako naše krávy. I ony mají čtyři části žaludku. Když žirafa svou potravu dokonale zpracuje, přechází jí dál do střev, která jsou dlouhá neuvěřitelných osmdesát metrů. Možná jste si někdy všimli, jak dlouhý má žirafa jazyk. Je to skoro půl metru. Svůj jazyk potřebují žirafy k tomu, aby si mohly přitáhnout větve stromů a oškubávat z nich listy a různé plody.
o   Její hlavní potravou jsou akácie.
o   Pokud narazí někde na ptačí hnízdo, zapomene na chvilku na své vegetariánství a slupne i ptačí vejce.
Tak, jako většina býložravců, tráví i žirafa velkou část dne spásáním potravy. Celých dvanáct hodin potřebuje na to, aby bylo její velké tělo uspokojeno. Dlouho bylo v učebnicích a knihách o přírodě psáno, že má žirafa stejný počet krčních obratlů jako člověk.
hlava žirafy

o   Tento omyl byl vyvrácen.
o   Žirafa jich nemá sedm, ale osm.
o   Vědce zmýlilo, že tomuto zvířeti chybí jeden hrudní obratel.
Délka krku je u žiraf důležitá nejen z hlediska dobrého přístupu k potravě, ale i proto, že si samice podle délky krku vybírají vhodné samce. Čím má samec delší krk, tím má větší šanci, že vyhlédnutou samici získá.