Nebudeme lhát, spousta lidí dře od rána do večera. Zahraniční turisti se často diví, proč jsou Češi tak zasmušilí a proč se všichni tak často mračí? Je to jednoduché – životní úroveň, na rozdíl od všech ostatních států, neroste, i když celostátní ekonomika šlape na celé obrátky. Proč ale neroste? Proč se platy nehýbají a proč mnozí stále dělají za tu samou mzdu za jakou dělali před pěti lety, i když se opět zvýšila inflace?
Tygr, který má hlad
Je fakt, že komunisti nám po revoluci nenechali nic. Zchátralé továrny se starým vybavením, žádné know-how, zlenivělí pracující, kteří byli zvyklí na odbyté pětiletky, výroba se zastavila někde v šedesátých letech. Bylo třeba kapitálu – svůj jsme neměli, proto se česká vláda obrátila a tak moc žadonila o zahraniční chytrý kapitál, ten nakonec také přišel. Protože si zahraniční investoři spočítali, že pokud tuzemský nadaný personál proškolí a udělá z nich lepší techniky a inženýry, vytvoří si zázračný zlatý důl přímo ve středu Evropy s tím, že bude platit úplné mizivé dno mezd.
A pokud si to spočítáte, víte, že je to tak. Zahraniční kapitál se u nás obrací rychleji než chleba v pekařově peci, avšak česká společnost ze zahraničních firem nevidí nic. Samozřejmě, že plat 30 tisíc v zahraničních firmách je na tuzemský standart teda hodně, avšak když mzdy za stejnou práci spočítáte právě v té Jižní Koreji nebo Německu, odkud tyto firmy pocházejí, lehce si sečtete, že to, co dostáváte vy, rovná se úplnému dnu pro ně.
Když jsme se zasekli po revoluci
Je to ale chyba občanů, že se nebouří? Jak by mohla, když neví, jak to v zahraničí chodí. Je to chyba vlády? Určitě! Protože dnes se jedná o tak ožehavý problém, že se ho žádná vláda raději ani nedotkne, může se totiž taky stát, že zahraniční firmy stáhnou výrobu a rázem nezaměstnanost vzroste na dvacet procent.