Co bych to byla za ženu, kdyby mě vůbec nezajímala móda. Móda je opravdu skoro můj celý svět. Ještě, než jsem měla svou rodinu, tak jsem toužila být modelka anebo alespoň módní návrhářka. A jistě si dokážete představit, že jsem pro to chtěla udělat úplně všechno. A nikdy nezapomenu na fakt, když jsem mamince a tátovi lezla do skříně, kdy jsem hledala některé různé oblečení, které bych mohla třeba nějak opravit. To mi bylo asi osm nebo deset let. Moc ráda jsem zkoušela různé variace, jak bych mohla opravit oblečení nebo jak ho udělat nějaké jiné.
Ano, měla jsem taky jiné hračky, které byly určené mě, ale mě to nebavilo. Ráda jsem něco dělala s oblečením, tak jsem taky často měla v ruce nůžky, a to musím říct, že jsme to od rodičů velmi často schytala, ale nic mě neodradilo. Samozřejmě, že vždycky z mých pokusů o módní drama z toho vznikla úplná hrůza. Nevím proč, ale nikdy mě to nepřestalo bavit. I když mi maminka s tátou často nadávali, ať jejich oblečení nechám na pokoji, tak jsem to nemohla udělat, protože mě nic jiného jsem neměla. A tak všechno dopadlo tak, že si mí rodiče své oblíbené kousky oblečení přede mnou schovávali. Uteklo několik let a já jsem vystudovala školu módy.
A opravdu hodně mě to bavilo a taky se mohu pochlubit tím, že na škole módy jsem byla opravdu premiantem. Právě škola mě bavila a taky jsem měla skvělé výsledky. A mimo taky studium módy jsem chodila do různých v kroužku s kamarády, kteří se zajímají o módu. Zkoušeli jsme šít a taky kreslit různou módu. Věřte mi, že móda je opravdu taky skvělý relax. Protože díky módě člověk unikne od povinností všedního dne. A to já mám velmi často plnou hlavu starostí. Stále si ze mě mí rodiče dělají srandu, jak jsem jim chtěla přešívat oblečení a stále jsem na rodinných oslavách lidem k smíchu. No, třeba je to někdy přejde, až udělám takový módní kousek, že prorazím do světa módy.