Někteří lidé přirovnávají gramofonovou desku ke knihám. Držet ji v ruce je něco úplně jiného, než mezi prsty svírat MP3 přehrávač nebo mobilní telefon, který vám hudby přehraje mnohem více, než co se vejde na jednu desku. Ale o kvantitu tu přece vůbec nejde.
Neobvyklý vynález
Pro současnou podobu lidské civilizace je typická jedna věc. Je to především překotný technický rozvoj, který postupuje vpřed doslova mílovými kroky. Zda je v souladu s pokrokem duchovním, nebo chcete-li morálním, posuďte sami. Pokud se nyní zaměříme na onu techniku, která nám, lidstvu, usnadňuje a zkrášluje život, čerpáme především z mnoha fenomenálních vynálezů přelomu 19. a počátku 20. století, kdy byla průmyslová revoluce doslova hnacím motorem.
Součástí tohoto procesu byl i vynález vinylové desky. A pochopitelně gramofonu. Na počátku 90. let, kdy se do popředí doslova draly kompaktní disky, však hrozilo gramofonům vyhynutí. V domácnostech zavládla podobná horečka, jako v 60. letech hromadné vyhazování keramického nádobí a jeho nahrazování moderním plastovým. Našlo se pouze několik stovek nadšenců, kteří své gramofony a gramodesky pečlivě uchovali, aby se pak po několika desítkách let vyhouply opět na výsluní.
Gramofonová deska
Dnes jsou gramodesky opět v módě. Jak je to možné? Asi proto, že na rozdíl od magnetického záznamu na magnetofonový pásek nebo kazetu má poslech hudby z vinylu typický jedinečný a neopakovatelný zvuk a zvláštní prostorovou dynamiku. Navíc jde o jediné médium, co lze skladovat stovky let, prakticky po dobu životnosti plastické hmoty. Záznam zvuku zůstává zachován po celou dobu, pouze se mírně zhoršuje neustálým přehráváním, ale znatelně až po několika tisících přehrání . Jisté tedy je, že hudba z vinylu vás při vhodných skladovacích podmínkách přežije.
Gramofonové desce se z hlediska životnosti nevyrovná žádné jiné médium, ani kazeta, dokonce ani digitální záznam v jakékoli podobě.
Deska je jako kniha
Všichni dobře víme, že dnes si můžete objednat knihy v elektronické podobě, buď ve formě textu, čitelném čtečkou knih, mobilním telefonem, nebo notebookem, anebo namluvenou v audio verzi. Je to ale jakési odlidštěné, umělé, zkrátka jiné, než držet v ruce knihu. Ten papírový svazek s obálkou. A nemusí být ani ilustrovaný. Kniha vypadá stroze, ale je živoucí, má tvar, má náboj. Zkrátka máte úplně jiný pocit při čtení knihy, ve srovnání se sledováním textu na monitoru stolního počítače. A to je právě jeden z hlavních důvodů, proč ta placatá, černá média s otvorem uprostřed, co se otáčí a hrají, tolik milujeme.